Bílá obuv je vděčná, dokud je nová. Po zimě ale málokdy vypadá jako na výloze. Sůl, rozmražený sníh, bláto a vlhkost se do materiálu zažerou během několika týdnů a výsledkem je šedý nádech, žluté mapy a tvrdé okraje. Než se rozhodnete boty vyhodit, zkuste zjistit, co je povrchová špína a co už trvalé poškození. Rozdíl mezi obojím rozhoduje o tom, jestli stačí domácí očista, nebo se vyplatí investovat do nového páru.

U kožených a syntetických svršků se většina nečistot drží na povrchu. Pokud jde o usazený prach, solné krusty nebo lehké oděrky, obvykle pomůže ruční čištění měkkým kartáčem, vlažná voda s jemným mýdlem a následné ošetření impregnací. U textilních tenisek je situace složitější, protože vlákna nasáknou vlhkost i s rozpuštěnou solí. Právě tam se vyplatí postupovat podle osvědčených zásad, jak čistit tenisky, aby se špína nezatlačila hlouběji a bílá barva nezežloutla. Po vyčištění nechte boty volně uschnout při pokojové teplotě, nikdy ne na topení, které materiál vysuší a zdeformuje.

Jsou ale případy, kdy už čištění nemá smysl. Patří sem popraskaná a odlupující se střední podrážka, prošlapaná podešev, roztržený svršek nebo trvalé žluté skvrny, které zůstanou i po opakovaném praní. Jakmile je poškozená struktura, nejen vzhled, bota ztrácí oporu a může způsobit problémy s chodidly. V takové chvíli je nový pár levnější než opravy a návštěvy ortopeda. Stejně tak u levných bílých tenisek z tenkého materiálu se často nevyplatí investovat do čisticích prostředků, které stojí skoro tolik co nové boty.

Rozhodnutí tedy stojí na jednoduché otázce: jde o špínu, nebo o opotřebení? Pokud je svršek pevný, podrážka drží a barva se dá vrátit, věnujte botám odpoledne a budou zase nositelné. Pokud je materiál prasklý, podrážka sjetá nebo bílá zežloutla do hněda, nemá cenu se trápit. Bílá obuv má svoji životnost a po zimě je dobré ji přiznat. Nový pár není prohra, jen další sezona začíná s čistým štítem.