Dvě děti na jednom pokoji nemusí znamenat neustálé hádky o prostor a klid na učení. Stačí vyřešit jednu zásadní věc: vizuální a zvukovou bariéru mezi lůžky. Není k tomu potřeba bourat příčky ani volat stavební firmu. Řešení za pár set korun zvládne rodič s vrtačkou nebo i bez ní, a přesto dokáže změnit atmosféru celé místnosti.

Nejjednodušší cestou je pohyblivá zástěna nebo paraván, který ráno oddělí noční klid od denního provozu. Dřevěná konstrukce s látkou, plátnem nebo akustickou deskou pohltí část hluku a zároveň vytvoří pocit vlastního koutu. Pokud hledáte konkrétní rozměry, materiály a tipy na uchycení bez vrtání do zdi, osvědčil se mi návod na zástěně mezi lůžky sourozenců, kde je krok za krokem popsané i to, jak ji ukotvit, aby nespadla při hře.

Druhou možností je posuvná deska na kolečkách, která se přes den zasune za skříň. Děti tak mají přes noc soukromí a přes den velký společný prostor. Výšku volte tak, aby dosahovala alespoň 120 cm nad úroveň matrace, jinak bariéra ztrácí smysl. Barvu a potah sladťte se zbytkem pokoje, ať zástěna nepůsobí jako provizorium. Závěsná látka na kolejnici pod stropem je levnější variantou, ale neudrží hluk ani pohledy tak spolehlivě.

Nezapomeňte na větrání a světlo. Pevná stěna uprostřed pokoje může zablokovat okno nebo radiátor, což se projeví vlhkostí a vydýchaným vzduchem. Nechte proto alespoň jednu stranu průchozí nebo zvolte materiál s otvory. A hlavně: do rozhodování zapojte obě děti. Když si bariéru samy navrhnou a vyzdobí, přestane být symbolem omezení a stane se jejich vlastním územím.